Architektonicky nadčasový plavecký areál v pražském Podolí je kulturní památkou.

4. 2. 2021
Vážení čtenáři a zejména Pražané, stadion v Podolí se stal kulturní památkou. Rozhodlo o tom na konci minulého roku ministerstvo kultury, podle webu Národního památkového ústavu je památkově chráněn od 10. prosince 2020. Význačné dílo architekta Richarda Podzemného vzniklo na místě bývalé cementárny. Občanům a návštěvníkům metropole slouží více než 55 let. Oficiálně provoz podolského stadionu zahájily v červnu 1965 mezinárodní spartakiádní plavecké závody.

„Areál představuje ojedinělý doklad významné sportovní architektury raných šedesátých let v Československu. Svým pojetím se plně hlásí k modernímu proudu mezinárodní architektonické scény. Jde o mimořádně kvalitní a nadčasovou architekturu využívající organických motivů," citoval z návrhu Národního památkového ústavu na prohlášení stadionu za památku kulturní server Alarm. Plavecký stadion v Podolí se tak naštěstí vyhne osudu, který postihl jiné unikátní (či alespoň architektonicky kontroverzní nebo sporné) stavby šedesátých a sedmdesátých let minulého století, např. budovu Transgasu nebo Hotel Praha - a který bohužel nejspíše čeká Ústřední telekomunikační budovu na Žižkově nebo brněnský Bílý dům, poznamenal server.

Stavba nedaleko Vltavy započala v roce 1959! Veřejnosti se plavecký areál otevřel o šest let později. V době svého otevření představoval stadion s jedním krytým padesátimetrovým a dvěma venkovními bazény, z nichž jeden má 50 metrů a skokanskou věž a druhý 30 metrů, něco nebývalého. V Československu to byla teprve třetí krytá „padesátka“, a to po Olomouci a Žilině, v té době existovaly v metropoli jen 25metrové bazény. Ve středoevropském kontextu bylo výjimečné posazení plaveckých bazénů mezi stromy a zeleň. Unikátní je i efektní řešení střechy bazénu ve tvaru vlny, která současně slouží jako tribuna až pro 5 000 diváků. Areál se postupně rozrůstal a svým návštěvníkům nabízel stále nové atrakce. V roce 1967 zůstal menší z venkovních bazénů poprvé otevřen i přes zimu. Co původně vypadalo jako podivínství, stalo se rychle tradicí a plavání v teplé vodě uprostřed zasněžené Prahy bylo jedinečným zážitkem. A na závěr ještě jedna důležitá věc. Bazén v Podolí totiž slouží nejen široké veřejnosti, nýbrž i profesionálním sportovcům. Byl dějištěm řady mezinárodních závodů, republikových i evropských šampionátů v plavání či skocích do vody. S využitím podolského bazénu se dokonce koncem 60. let počítalo, když Praha uvažovala o pořádání letních olympijských her v roce 1980.

 

Mgr. Petr Jezdinský (s využitím ČTK, Národního památkového ústavu a kulturního serveru Alarm)

 

Zapojte se do diskusí

Zde máte možnost zapojit se do diskuze či položit provozovateli stánek nějaký dotaz.

Tento prohlížeč je zastaralý a proto není podporován.
Stáhněte si prosím novější prohlížeč