2. 7. 2022
Vážení čtenáři, milí klienti, vzhledem ke skutečnosti, že jsme úspěšní ve výkupech nemovitostí a máme i úzké vazby na soudní exekutorovi, budeme se právě věnovat otázce nastíněné v nadpisu aktuality. Věc je o to horší, že tzv. kárné řízení před NSS v Brně se ale týká i soudců a státních zástupců.
Např. právnický web česká-justice v této souvislosti uvedl (cit.): „Česká republika porušila právo na spravedlivý proces, neboť kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS), který vede kárná řízení proti soudcům, státním zástupcům a exekutorům, nesplňuje způsobem ustavení parametry nezávislosti a nestrannosti soudu a proti jeho rozhodnutí se nelze odvolat. ČR byla vyzvána k ukončení porušování práv a k nápravě, uvedl Evropský soud pro lidská práva v případu Grosam v. ČR. „Rozsudek není konečný. Vláda může do tří měsíců požádat o postoupení věci velkému senátu,“ reagovala Kancelář vládního zmocněnce.“
Např. právnický web česká-justice v této souvislosti uvedl (cit.): „Česká republika porušila právo na spravedlivý proces, neboť kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS), který vede kárná řízení proti soudcům, státním zástupcům a exekutorům, nesplňuje způsobem ustavení parametry nezávislosti a nestrannosti soudu a proti jeho rozhodnutí se nelze odvolat. ČR byla vyzvána k ukončení porušování práv a k nápravě, uvedl Evropský soud pro lidská práva v případu Grosam v. ČR. „Rozsudek není konečný. Vláda může do tří měsíců požádat o postoupení věci velkému senátu,“ reagovala Kancelář vládního zmocněnce.“
Nejvyšší správní soud uznal stěžovatele, soudního exekutora, v roce 2012 vinným z kárného provinění. Pokutu dostal za to, že sepsal exekutorský zápis s doložkou přímé vykonatelnosti, jehož obsahem bylo uznání dluhu obchodní společnosti v částce přesahující 67 mil. Kč. Nebyl totiž schopen prokázat, že si ověřil, zda osoba uznávající dluh byla oprávněna k takovému jednání. Stěžovatel v řízení před Evropským soudem namítal porušení svého práva na spravedlivý proces podle článku 6 Evropské úmluvy o lidských právech s tím, že Ústavní soud odmítl jím podanou ústavní stížnost, aniž se vypořádal s jeho argumenty. Dále namítal porušení řady záruk spravedlivého trestního procesu, včetně zásady presumpce neviny a práva na odvolání v trestních věcech.
Evropský soud pro lidská práva (ESLP) ve svém rozhodnutí jednoznačně dovodil, že v rozporu s čl. 6 Úmluvy nebyl případ stěžovatele projednán před nezávislým a nestranným soudem. Kárný senát Nejvyššího správního soudu byl totiž složen ze dvou soudců z povolání a čtyř přísedících (z toho byli dva soudní exekutoři, jeden advokát a jedna osoba vykonávající jiné právnické povolání). Evropský soud konkrétně vyjádřil pochybnosti stran transparentnosti a kritérií, podle nichž jsou potenciální přísedící zařazováni na seznamy, z nichž posléze předseda Nejvyššího správního soudu vybírá losem. Vedle toho někteří přísedící postrádají objektivní zdání nezávislosti a nestrannosti, protože jsou do určité míry materiálně a hierarchicky podřízeni ministru spravedlnosti coby kárnému žalobci. Přísedící z řad soudních exekutorů jsou navíc konkurenty kárně stíhaného exekutora. Evropský soud připomněl, že stát je na základě rozsudku povinen přijmout obecná opatření k nápravě, jejichž podoba je plně v rukou zákonodárce. Výslovně také zdůraznil, že z rozsudku nelze dovozovat povinnost státu obnovit všechna podobná řízení, v nichž bylo pravomocně rozhodnuto. Vedle toho přiznal stěžovateli náhradu nemajetkové újmy ve výši 4 tisíce eur.
Rozsudek není konečný. Vláda může do tří měsíců požádat o postoupení věci velkému senátu. Takový postup se nabízí v případech, jako je tento, kdy bylo rozhodnutí přijato nejtěsnější většinou soudců a kdy je odůvodnění nesouhlasného stanoviska soudců zvláště přesvědčivé. Britský a švédský soudce, jakož i finská soudkyně, kteří byli členy senátu, upozornili na to, že rozsudek zcela popírá základní zásady fungování Evropského soudu pro lidská práva. Ten předně přezkoumával otázky, na které stěžovatel před českými soudy nikdy nepoukázal. Neučinil tak ani v řízení ve Štrasburku. Evropský soud se jimi zabýval z vlastní iniciativy, což mu nepřísluší. Konečně senát založil své závěry na abstraktním přezkumu vnitrostátní právní úpravy, třebaže to podle ustálené rozhodovací praxe není jeho úkolem.
Podle Exekutorské komory České republiky, která se dne 24. června 2002 k aktuálnímu rozsudku Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) týkajícímu se českých kárných řízení nad exekutory vyjádřila, přišel rozsudek až deset let poté, co se věc začala řešit. Od té doby se konalo mnoho kárných řízení, jejichž účastníci teď mohou cítit určité rozhořčeni. Podle jejího názoru má verdikt přesah i do kárných řízení se soudci a zejména se státními zástupci. Profesní komora dále uvedla, že současné složení kárných senátů, v nichž zasedají dva soudci a čtyři přísedící, je podle Exekutorské komory problematické. Jedním z přísedících je zástupce ombudsmana, který s exekuční problematikou nemá věcně vůbec nic společného. Zmíněná stavovská komora naopak nesdílí obavy štrasburského soudu ohledně toho, že by přísedící soudní exekutoři nebyli nestranní, protože o jejich odměňování rozhoduje ministr vyhláškou a vykonává nad nimi dohled. Podle ní určité posílení jejich nezávislosti a nestrannosti určitě nemůže být na škodu.
Prameny:
https://advokatnidenik.cz/2022/06/24/eslp-karne-rizeni-proti-exekutorovi-nebylo-pred-nezavislym-a-nestrannym-soudem/ (Kancelář vládního zmocněnce);
Mgr. Petr Jezdinský (na základě výše uvedených pramenů)