11. 11. 2020
Vážení klienti, milí čtenáři, Společná realitní a advokátní kancelář JURIS REAL, spol. s r. o. je dlouhodobě jedničkou mj. i ve výkupech exekučně zatížených nemovitostí. Z tohoto důvodu samozřejmě bedlivě sledujeme i legislativu v okolních státech. Na Slovensku byla zavedena tzv. teritorialita, tj. místní příslušnost, o které se vedou dalekosáhlé diskuze i v České republice, přitom již před třemi lety. Bohužel spolu s ní došlo prý podle slovenských kolegů, právníků k celé řadě následných nesystémových úprav právního předpisu, které zapříčinily horší vymahatelnost práva.
„Jsme přesvědčeni, že zavedení místní příslušnosti soudních exekutorů je naprosto nezbytný krok správným směrem, ale některé praktické zkušenosti ze Slovenska ukazují, že pokud po zavedení teritoriality dochází k dalším nepromyšleným legislativním změnám, výsledek může být kontraproduktivní,“ konstatuje prezident Exekutorské komory České republiky (dále jen „EKČR“) Vladimír Plášil.
U našich východních sousedů po zavedení místní příslušnosti, začal fungovat špatně nastavený systém placení povinných záloh pro věřitele. Kvůli tomu se část vymáhání pohledávek přesunula do tzv. šedé zóny, což je jednoznačně negativní dopad.
Na semináři v Poslanecké sněmovně vystoupil i prezident Mezinárodní unie soudních exekutorů Marc Schmitz. Bouřlivá debata panovala nad zamýšlenou novelizaci exekučního řádu včetně zavedení teritoriality a situací v oblasti exekucí v mezinárodním měřítku.
„Máme s teritorialitou velké zkušenosti v dalších zemích, existují např. i modely, kdy státní exekuce jsou přidělovány teritoriálně, ale u ostatních pohledávek má věřitel možnosti si soudního exekutora vybrat,“ informoval Schmitz a dodal: „Efektivita výkonu činnosti soudního exekutora se zvyšuje s nárůstem svěřených kompetencí.“ Současně varoval před unáhlenými úpravami legislativy, kterých se v souvislosti s novelizací exekučního řádu objevuje v tuzemsku mnoho.
EKČR dlouhodobě deklaruje odmítavé stanovisko k zásadní navržené změně, kterou je princip označovaný jako „Sněhulák“. Toto pravidlo se řídí zásadou koncentrace řízení a podle EKČR by způsobilo řadu komplikací dlužníkům i věřitelům.
Systém odmítají i neziskové organizace a odborná právní veřejnost. Hrozil by totiž vznik velkých exekutorských úřadů, profitovaly by z něj především služebně nejstarší soudní exekutoři, neboť z důvodu vysokého počtu historicky zahájených exekucí by tak měli nárok i na nejvyšší počet nově zahájených. „Podle našich zkušeností z jiných zemí se nikde podobné řešení neosvědčilo. Tzv. „Sněhulák“ je nežádoucí,“ potvrzuje Marc Schmitz. Navrhované restrikce v oblasti mobiliárních exekucí by zase sebraly soudním exekutorům poslední možnost, jak vymáhat dlužné částky od solventních dlužníků, kteří se umí vyhýbat svým povinnostem díky znalostem nepřesností v zákoně. Exekutorská komora České republiky se tak právem obává o osud novely Exekučního řádu.
Mgr. Petr Jezdinský (s využitím webů České tiskové kanceláře, České justice a Exekutorské komory ČR)